top of page
Vyhledat

S jógou na Sardinii

Aktualizováno: 12. 4. 2022

Milá Sardinie, jedno velké díky patří Tobě a nic než Tobě. Jsi krásná, jsi čistá, jsi esencí.

Mé kroky mířily nejprve na západ ostrova, kde se na mě chystala spolupráce učení jógy v hotelu přes cestovní společnost. První místo hotelového prostředí mě neokouzlilo (dle očekávání, které by okouzlit mělo?) přesto jsem si nechala veškeré posuzování stranou. Přijela jsem učit jógu, záměr byl jinde než v posuzování hotelového pokoje. Toto místo mělo svou specifickou esenci, jak se ukázalo později. Nacházela jsem se v hotelu Horse Country a vše si žilo svým životem. Nádherné zelené zahrady zde vytvářely prostředí velmi přívětivé pro praktikování jógy. Čerpání u moře, které bylo spíše rybníkem klidu, kde se dalo nekonečně plavat a skupina, kterou jsem si přitáhla byla více než celá vibrace daného prostředí. Ženy se kterými jsem měla tu čest byly unikátní. Přišla s nimi velká inspirace a náboj pro budoucí dny. Bavily mne jejich příběhy, bavily mne jejich kroky. Některé se ke mně dostávaly rychleji, jiné pomaleji. Některé velmi přirozeně, některé musely překovávat bariéru své vlastní zdi. Bavilo mne pozorovat jejich změny od rána do večera, vnímala jsem proměny jejich osobností a zrcadlily mi nespočet příjemných i méně příjemných obrazů mé vlastní osoby. Rozloupávaly se jako lotosový květ. Příjezd ztuhlosti, bolestí zad a šklebů, vystřídal odjezd pružných těl a opálených úsměvů. Zanechaly mi úsměv na tváři, zahřály srdce mé a staly se motivací do budoucích dní.

Po týdnu jsem se přesunula na sever a plynutí prohloubilo veškeré roviny. Krása střídala nádheru, přírodní úkazy mne nepřestávaly uchvacovat a také překvapovat. Prostředí hotelu v blízkosti hor přinášelo jinou vibraci, veškeré roviny se urychlovaly a šly velmi hluboko a přitom vytvářely nádhernou seanci přítomnosti. Moře bylo mnohem divočejší, pláže prostornější a celá část tohoto kraje dýchala svobodnou esenci. Praxe plynula a stávala se tokem přítomnosti, veškeré procesy byly rychlejší.

Sever Sardinie mne uchvátil, svou přirozeností. Surovostí, divokostí a také ledovým klidem. Blížící se pláže Korsice střídala paleta barev. Tyrkysová, zelená, sytě modrá.

Vzduch čistoty spojoval se s větry a vytvářel v té čisté esenci jistý neklid. Vítr, který občas sílil umocňoval a posouval, ale také odnášel rozvířené energie.

Se severem, s novou skupinkou vyměnila se energie a nastala rychlejší a hlubší praxe. S propojením jógy přišlo propojení lidské, někteří rozehřívaly úsměvem již od chvíle, co jsem vešla. Mnohdy jsem nevěděla, jestli je úsměv mým a zrcadlí se v paní na protější straně, či naopak. Propojení do plynulosti bylo rychlejší. Přechod ze hmoty do jemné hmoty byl okamžitý, propojení bylo surovější. Mnohdy nás podnebí donutilo praktikovat při silném větru, burácení vln moře bylo tak silné, že vytvářelo ledovou vrstvu čehosi, kam nešlo se prokousat. Přicházela odměna, po silných větrech s večerem, vystřídalo se ráno s východem. Nebe zaplavila škála růžových barev a nádech byl požehnáním k probuzení. Pozorování této specifické části krajiny během uvědomování si našich hmotných těl bylo symfonií bytí.

Tato část ostrova přirostla k mému srdci a bylo úchvatné ji pozorovat. Scenérie se neustále měnila. Svěží chladná rána opírající se větrem o hory, které obklopovaly místo kolem nás, střídalo horké poledne s přímým a jasným sluncem. V odpoledních časech slunce mísilo se s větrem a vytvářelo příjemnou teplem ošlehanou krajinu. Se západem slunce krása střídala nádheru, tma chlad opět přináší. Čerstvost, která se ve vzduchu na Sardinii nachází je pohlazením, moře smývá všechno nečisté, koupel v jeho vodách přináší okamžitou úlevu.

Manifestace zítřků na vlnách moří z myšlenky stává se věčnou skutečností. Možnost, kterou mi Sardinie dala, vložila do mého chápání další rozměr. Bez lpění na starém, vždy přichází nové. Kdybych měla popsat celý souhrn příčin, proč jsem se objevila zrovna na Sardinii ze dne na den sbalená s následnou jízdou potkávání nového, nepsala bych teď příběh o Sardinii. Opakovaně dochází k uvědomění, kdy pouhou jistotou je změna. Bez strachu přijímat vše co přichází. Bez lpění na starém a naprosto bez očekávání vplynout do do nového. Koneckonců, kde se berou strachy ze změny? Strachy z neprozkoumaného? Jak lze zažívat nové, neprozkoumané bez toho aniž bychom bořily zdi komfortních zón?

Sardinie čekala ZA komfortní zónou.



S láskou,


Katerina

7 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

V jemnoCitu

bottom of page