Změna

v čase předporodním

Vnímání širokospektrální přináší mnoho druhů pohledů a perspektiv. V čase před porodní přípravy jsme se s mou drahou polovičkou stáhli do ústraní s možností přejít do klidu a více pozorovat. Je zajímavé kolik se toho odehrává, když máme skutečný prostor Být a bez řešení záležitostí, které mohou na nějakou chvíli počkat. Určité ponory ve smyslu vnímání hlubších rovin jsou dle mého tím nejdůležitějším prostorem na cestě k přerodu.

Pro ženu, něco tak významného jako je porod a vstup do úplně nového prostoru vědomí, ve kterém se stává matkou je tak speciální, že by mělo být snad samozřejmostí, že si dovolí se stáhnout a dělat kroky, které cítí, že má dělat a bez plánování se jim věnovat, v plynutí, intuici a napojení se na sebe a na vyšší vědomí. Je zajímavé, že když si to žena dovolí a dovoluje si být, mnohdy s tím má problém okolí, které něco vyžaduje. “Dej o sobě vědět, tak už? A kdy se uvidíme, kdy uvidíme miminko?”. Samozřejmě je běžné se zajímat, ovšem s úctou a respektem, bez naléhání.

Mnohdy je to však tak, že bez respektu k tomu, jak to má nově vznikající rodina, která se ještě pořádně neměla čas utvořit se již od nich očekává, že nějakým způsobem budou fungovat. Poslední dny, celkové zpomalení a ladění se na speciální okamžik jako je porod, kterým všechno začíná a ne končí (jak by si mnozí mohli myslet) mi dochází, jak moc důležité toto zpomalení, zastavení a vnímání priorit nově vznikající rodiny je pro mě důležité a mnohem více důležité než plnit očekávání dalších lidí, kteří si vynucují více pozornosti než je třeba. Je úplně vedlejší zdali se toto týká nejbližší rodiny, známých či přátel. Ustát si svoje vnímání je naprosto zásadní a to ne pro osobní pýchu, ale právě pro nově přicházející život. Vnímám důležité pro předání schopnosti dávat sebe na první místo a ctít své pocity a požadavky na místo očekávání druhých mnohem více právě s příchodem nové bytosti do našich životů. Nemám zájem předávat symboly stanové společností, mám zájem ctít ho jako svobodnou bytost s možností volby a předat mu důležité a tím je uchopení a poznání kým je.

Je zajímavé, že jako lidé jsme v tomto ohledu bezohlední. V takto intimní fázi ve které se žena, matka, rodička, nachází, bychom měli kultivovat vlídné slovo, držet prostor pro intimitu a nechat ženě volný prostor ať se projevuje, jak potřebuje. Každá samice v přírodě, která se chystá porodit, vyhledává tiché, temné a stísněné místo bez hluku a dalších pozorujících, rodí sama. Žena nepotřebuje ruch, povyk a návštěvy. Potřebuje klid, intimitu a čas. Aby se mohla zklidnit, naladit a uvolnit. Poslední co je, chce poslouchat rady a názory ostatních. Připravit se na přerod může jen svým vědomím a být co nejvíce otevřená změně, která se chystá. Zbytek plánovat nemusí, poskládá se sám. Tomu se říká důvěra v život a důvěra v čisté bytí. Důvěra v přírodu, v její načasování a v její chod.

Věřím, že tato praxe je aplikovatelná do každé fáze přerodu, nejenom pro porod samotný - pro ženu. Vzájemně ctít a respektovat potřeby ostatních vychází z hlubokého porozumění a ne pouhého chtění. Víme, že chtění vychází z ega a porozumění je rezonancí duševní.

Proto bych ráda tímto článkem podpořila všechny, kteří jsou v nějakém přerodu, ať je již jakýkoliv, dopřejte si času kolik potřebujete, vypněte si telefon a klidně bez váhání nereagujte pokud to tak necítíte, převážně tam, kde není podpora, jen očekávání. A ráda bych nakopla všechny ostatní, kteří nejsou schopni dávat prostor ostatním, aby si šáhli do svědomí a uvědomili si, proč potřebují pozornost ostatních na místo aby ji dali sobě a řešili své záležitosti.

S láskou.