Předporodní rituál
Hloubka, krása, něžnost, jemnost, citlivost a výživa
Toto psaní bude patřit ženám, přesto věřím, že muži by se z něj mohli inspirovat a podporovat své ženy, aby na své cestě hledaly pro sebe výživu v rámci ženského společenství. Pro muže to však platí rovněž. Předporodním rituálem nemusí být "pouze” přechod těhotné ženy do matky, ale také zrod a porod různých projektů a aktů tvořivosti. Však nový život, který skrz ženu přichází do hmoty je nejvyšším aktem tvořivosti a tudíž volit moudře a vstupovat na tuto cestu vědomě - alespoň do té míry, do které si můžeme dovolit tvrdit, že je vědomá, pomáháme celému tomuto jedinečnému procesu k lehčímu průběhu.
Na tento typ rituálu jsem se “chystala” od začátku, jelikož jsem si na cestu těhotenstvím vybrala svou dulu Lucie Pelíšek , věděla jsem, že spolu tímto způsobem budeme pracovat. Těch rituálů, kterých jsme spolu prošli za celou cestu těhotenstvím byla celá řada, většina jich však probíhala mezi námi intimně. Byly jsme však domluvené, že na předporodní rituál si pozvu ženy mě blízké, mé přítelkyně. Mnoho žen, kterých jsem tušila, že pozvu jsem nepozvala a naopak. Tak jak to v těhotenství bývá, řekla bych že výběr nebyl pouze o mě a také se to celé skládalo intuitivně. Nicméně prostor, který jsem potřebovala byl o bezpodmínečném bezpečí a důvěře a to se vytvořilo. Přirozeně. Od rituálu jsem nic neočekávala a také jsem nic neplánovala. Věděla jsem, že nás provede má dula a zanechala jsem procesu naprostou důvěru.
Proč jsem se rozhodla o tak intimním zážitku sepsat článek je velmi jednoduché.
Pro mnoho lidí v dnešní době je předporodní rituál něco extra, něco pro pár takto nastavených lidí. Místo toho se pořádají baby showers, které vypadají spíše jako párty a postrádají jakoukoliv hloubku. Mě samotné setkání tipu baby shower nedávají žádný smysl, samozřejmě pokud potom někdo touží, je to v pořádku. Nicméně předporodním rituálem se otevírá pole pro důležitější formu než předání dětských oblečků. Jde o to, aby se žena skutečně naladila, uvnitřnila a dokázala se podívat do svých stínů a strachů a nebyla v procesu porodu překvapená.
Ženy, které drží tomuto velice speciálnímu a intimnímu poli prostor, dovolují těhotné ženě, aby do tohoto prostoru vstoupila. Jejich energie ji pomáhá se do těchto míst vnořit. Celou cestu těhotenstvím pracuji se sebou, se svými strachy, stíny, se svou myslí i se svým tělem. Pravidelně praktikuji těhotenskou jógu, chodím na hluboké masáže, nechávám o sebe pečovat a také se nechávám provázet.
Bez očekávání jsem se na rituál těšila a celý týden před ním jsem měla silné procesy a také se nořily určité strachy. Byl to rituál hluboký, silný, jemný i citlivý. Proběhlo mnoho pláče i radosti, hojnosti i hodování. Odehrávalo se toho mnoho na více úrovních, co mi však skutečně ukotvilo víru v Sebe byla právě podpora ostatních žen. To jak bezpodmínečně držely prostor pro to, abych se mohla projevit. Dostávala jsem tolik lásky a čistého Bytí a v tomto prostoru jsem mohla skutečně procítit, co to je být ženou. Dospělou, silnou i zranitelnou. Víra, která se ukotvila přinesla něco jako silný pocit úlevy - i v tom nejtemnějším stínu, či nejsilnějším strachu, “v tom” nejsem sama. Pomohlo mi pochopit, že mám oporu. Ukotvila jsem si vzpomínku, ke které se (a pevně tomu věřím) při porodu budu vracet, mám oporu v ženách, v sestrách, v matkách, které jsou jemné, něžné, silné, krásné, právě takové jaké jsou. Každá jiná, každá svá, odrazem mě samotné. Uvědomila jsem si skutečně možná poprvé, jak intenzivní otevření se to je (porod již začal energeticky probíhat), zároveň s úlevou, že mám oporu a s vděčností, že můžu. Mám sice strach, vstupuji do neznámého prostoru, ale mohu to zažít. V tuto chvíli nezbývá nic jiného než se uvolnit a dát průchod božské a tvořivé síle, aby mne prostoupila a plně se jí odevzdat. Pustit otěže, kontrolu, nebojovat a uvolnit se. Dovolit sílám tvořivosti a přirozenosti se projevit.
Od nepaměti toto ženy prožívaly SPOLU. Žily jsme společně a vzájemně se od sebe učily, od babiček, maminek, sester, starších žen, přítelkyň. Bylo běžné, že ženy spolu menstruovaly a rodily. Nejednalo se o rituální prostředí, však o naprosto běžný a nejvíce přirozený jev. A tak vnímám i já svou cestu k Sobě, at již v rituálním prostoru či běžných dnech, je to cesta přirozenosti. Porod je nejpřirozenější fyziologický jev na cestě ženy a v tomto poli by to mělo zůstat. Podporovat cesty přirozené je součástí těchto rituálů a držení si vzájemného prostoru.
Rituál začal vynášet na povrch spousty emocí a pocitů. Nejsilnější a nejvýznamnější, kterým procházím je proces otevření se. Vnímám ho zatím na emotivní a energetické rovině. Nicméně citlivost, emotivnost a změněný stav vědomí, který jej doprovází je tak silný, že se nedá ovládat. Prostor do kterého jsem vstoupila je skutečně prostorem ve kterém se dá již pouze pozorovat, nic nehodnotit a nechat vše běžet. Plynout, téct. Některé věci totiž naplánovat nelze, zrovna tak jako termín porodu. Sice termín mám, ale vůbec mě nezajímá, jelikož vím, že vše je řízeno zákony přírody a proces se již rozběhl, možná nebude ze dne na den, ale určité portály se otevírají, brány se zprůchodňují a cesta se připravuje..
Píši tyto řádky proto, aby nám všem bylo jasné, jak moc důležité je vracet se k Sobě a dovolovat si Být. Dělat věci, tak jak je cítíme, zvát do svého prostoru Ty, které cítíme. Neobhajovat se, neomlouvat se a místo zavalování se věcmi a dekorováním pokojíčků, dávat prostor Duchu, aby život, kterému žehnáme měl smysl. Mnoho z nás bylo dlouho vzdálených Sobě, Světlu, Vyšší moci… bez těchto faktorů však život není plný. Možná je plný věcí, pochyb a nezvladatelných emocí. Nicméně dávat prostor silám tvoření je jako ustoupit do ústraní, do ticha, do jemnosti a nechat neprojevené, aby se projevilo. Naše životy potřebují být spojeny s přírodou a s Duchem a pokud má nová duše vstoupit do hmoty je více než žádoucí, aby to bylo v souladu. Bez zbytečných zátěží a programů, bez konstruktů mysli a očekávání okolí. Je potřeba naslouchat Duši a nechat se vést.
Máme úžasné průvodce a průvodkyně a je vhodné jejich dary použít. Sama jsem věnovala mnoho času a péče lidem a pečovala o jejich duševní zdraví a psýché skrze své dary a dovednosti. Celé těhotenství se však sama nechávám provázet zkušenějšími a zralejšími a je to více než požehnané.
Jak takový předporodní rituál probíhá? Jak vypadá?
Záleží na přáních a preferencí těhotné ženy a průvodkyně - podle toho jak pracuje. Jak jsem již zmínila, vztah s mou dulou je založený na důvěře a tak se celý rituál tvořil “sám”, intuitivně. Měla jsem jemnou představu a zároveň plnou důvěru ve vedení mé průvodkyně a bylo to dokonalé. Vycházelo se z momentálního nastavení mě a skupiny. Pracovalo se s energií živlů, očišťovalo se, žehnalo a hodovalo. Prostor si našlo i povídání, sdílení, objímání. Celý rituál byl pro mě dokonalý. Nesl skutečně silnou hloubku a zároveň jakousi lehkost. Bylo o mne pečováno jako o bohyni. Ženy mi na místě vytvořili porodní šperk, předaly mnoho krásných darů a sdílely své zkušenosti a já jsem si odnesla skutečně velmi silný zážitek, za který děkuji.
S láskou a prostorem pro inspiraci.