🌕 Bouře přes úplněk v Kozorohu

Když tělo ví..

V tomto článku sdílím jednu z těch syrových, a přitom nádherných zkušeností, která mě zcela zastavila. Úplněk v Kozorohu — někdy zvaný jelení nebo bouřkový. A u nás doma skutečná bouře: nevolnosti, zvracení, ticho, čas, který se rozpustil. Někdy nás Měsíc nepohladí poezií, ale přinese očistu. Otevře brány tam, kde už jsme dlouho držely.

Toto je příběh o hluboké přítomnosti, o těle, které ví. O mateřství, které nelze předstírat. O lásce, která chrání, a až potom sama padá.

✧ Tělo ví – i když jsme na dně

Začalo to z ničeho nic. Můj malý syn onemocněl – zvracení, slabost. A mně bylo také nevolno, ale tělo jakoby vědělo, že teď není prostor. Že teď je potřeba být pro něj.

A tak jsem se starala. Přes noc, jsem byla s ním – držela ho, utišovala, nosila. Moje tělo, i když už samotné potřebovalo pozornost, ustoupilo. Nevolnost byla přítomná, ale jakoby schovaná někde v zákulisí, zatímco na jevišti hrálo své nejdůležitější představení – péči o dítě.

Až když konečně usnul… hluboce, tiše. Poprvé od porodu spal bez kojení celou noc. A tehdy, teprve tehdy, se uvolnilo i mé tělo. Jakoby si řeklo: „Teď můžeš i ty.“ A já začala zvracet. V tichu, ve tmě, v jakémsi posvátném klidu, kde se vše pouštělo.

Byla to očista, ale zároveň i důkaz. Důkaz, že tělo ženy je posvátný chrám, který ví. Chrám, který ví, kdy vydržet, kdy podržet, kdy pustit. A já mu hluboce důvěřuji.

✧ Úplněk jako zrcadlo

Ten večer kulminoval úplněk v Kozorohu – zvaný bouřkový, někdy jelení. Měsíc svítil silně a neúprosně. Kozoroh, jako znamení archetypální moudrosti, trpělivosti a zodpovědnosti, nám často připomíná, co skutečně držíme. A co potřebuje být puštěno.

Úplněk bývá často vyčerpávající. A tento, v srdci léta, byl doslova očistný. Nejen pro naše těla, ale i pro vztah k sobě – k vnitřní síle, kterou si možná uvědomíme právě tehdy, když musíme jednat a není čas přemýšlet.

„Když venku hřmělo a uvnitř se lámalo, přišlo ticho. A v něm zněla pravda.“

✧ Jelení úplněk – symbol tiché síly

Tomuto úplňku se někdy říká jelení. A jelen jako zvíře nese hlubokou symboliku. Je tichý, jemný a zároveň pevný. Když kráčí lesem, není hlučný, nepotřebuje dominovat – a přesto v něm cítíme klid a respekt.

Jelen je učitelem vědomého bytí. Připomíná nám, že nemusíme vše zvládat silou. Že skutečná síla může být jemná, soucitná, klidná.

Tuto noc jsem byla jako ten jelen. Kráčela jsem skrz bolest i slabost pomalu, vědomě, přítomně. A i když jsem se cítila zranitelná, byla jsem vedená. Tělem, láskou, Měsícem.

✧ Zastavení jako dar

Nemoc, zvracení, neklid… To vše bychom si za běžných okolností nepřály. Ale v té noci mi to přišlo jako požehnání. Jako jasný vzkaz:

Zastav se. Dovol si jen být. Dýchej. Dovol tělu mluvit.

Možná právě v těch chvílích, kdy nezvládáme „fungovat“, jsme nejsilnější. Protože jsme opravdové.

✧ Závěr – Měsíc nad námi, tělo v nás

Možná právě teď čteš tyto řádky s únavou, se slzami, nebo po noci, kdy ses dvacetkrát zvedla k plačícímu dítěti. Možná cítíš, že nezvládáš. A možná právě v tom spočívá skutečná síla.

Proto ti chci připomenout:

🌿 Tvé tělo ví.

🌿 Tvůj vnitřní jelen tě vede.

🌿 A Měsíc nad tebou svítí, i když nevidíš jeho světlo.

💬 Afirmace na závěr:

„Důvěřuji svému tělu. Důvěřuji rytmu života. I v chaosu jsem doma.“

S láskou Kateřina